Ahoj všichni, co nám fandíte. Dnešní den jsme jako vždy začali jedním na červika z Moravy a pak jsme již pospíchali do přístavu. Vlny na moři dosahovaly zase asi tak pět metrů ale my, zocelení včerejškem, jsme již statečně odolávali. Jen lovec R. se po člunu zase jen tak ploužil. Všichni jsme makali a nahazovali jak diví, tahali jednu metrovou tresku za drudou, ale jemu stačil jeden jediný nához, ke kterému se odhodlal až po dlouhém přesvědčování, aby zdolal senzační třicetikilovou tresku. Pak už jednomu z nás ( lovec R)  bylo tak špatně, že jsme vyrazili k domovu. Ke cti nám však mohlo být to, že kolegové z Olomouce dopadli ještě huře.

Autentická výpověď posádky olomoucké lodi o mořské nemoci: “ Ty vole chytám, chytám, táhnu krásnou rybu a najednou si bliju na ruce.“

V podvečer jsme se pak vydali na výlet do nejsevernějšího města Evropy Honisvagu. Postáli jsme chvilku před Icebarem ( kde je veškeré vybavení hospody z ledu), aby nás vyfotila web kamera, prohlédli jsme si záchranářskou loď norského námořnictva a pak jsme již jeli humidovat na náš domeček.

Večer jsme strávili hodnocením úspěchů a zapíjením krále lovu, lovce R.  Přesto nám ale akutně hrozí, že nás mohou norští celníci lapnout za nadlimitní množství vyváženého alkoholu. Musíme prostě přidat.

Ahoj všem, zdraví expedice Nordkapp 2014.

Tak dne jsme se probudili okolo osmé a po krátké snídani jsme vyrazili k přístavišti. Počasí bez větru ale příboj u pobřeží hučel nezvykle silně. Příčinu jsme poznali hned za kilometr jízdy. Oceánské, asi tak tři metry vysoké vlny, s námi krásně pohupovali a chytání se začínalo stávat, pro některé z nás, stále obtížnější. Nicméně za tři hodiny jsme měli plnou loď ryb a zamířili filetovat do přístavu.

Odpoledne jsme vyrazil jen ve třech, protože lovec R. si potřeboval krapánek oddáchnout. Rozhodli jsme se prozkomat loviště vzdálenější od pobřeží. Po patnácti kilometrech jízdy jsme se dostali do ještě krásnějších vln než dopoledne. Asi tak pětimetrové vlny mě mále připravili o zbytek důstojnosti. To už byl pánové kolotoč. Nicměně ryb znovu jak máku a dřina jak hrom. V zápalu chytání jsme nás málem šlehlo když nám za zády vyfoukla velryba. Tři krásné velryby se promenádovaly necelých padesát metrů od nás. Na internetu jsme později vyguglovali, že se pravděpodobně jednalo o plejtváky myšoky. Pro představu vypadalo to jak jaderná ponorka. Co Vám budu povídat, zážitek jak hrom i na to houpání jsme na chvíli zapoměli. Po návratu následovalo tradiční filetování a pak konečně kořka v obyváku.

Suma sumárum, další krásný den na severu.

Ahoj vsichni, kteří nám fandíte. Po včerejším hektickém balení, které se nám mimořádně povedlo, narvali jsme všechny věci do auta, jsme se dnes konečně vydali na naši dalekou cestu. Hned po startu v 6,00 jsme se dočkali prvního konfliktu, když se v autě asi pět kilometrů za Žamberkem ozvalo z davu našimi dětmi oblíbené „Kdy už tam budeme“. Tuto krizovou situaci sme vyřešil všeobecným veselým a příslibem, že jak jen to bude možné dáme si po kořaličce. Cestu po Německu a Dánsku jsme zvládli bez větších problémů. Až ve Švédsku, když řídil Karel a dohledoval ho Radovan došlo k malému incidentu. Za zdánlilvé mlhy před námí se vyklubal kamión, kterému ve sto dvaceti killmetrové rychlosti začli hořet pneumatiky. Dostali jsme velkou ránu kusem utržené pneumaiky do podvozku a zasipal nás proud jisker. Díky mistrnému umění navigátora pana R který zvolal „BACHA VOLE!!“ a gepardím reakcím řidiče pana Karla jsme se vyhnuli naprosté katastrofě a nezměněnou rychlostí pokračovali vpřed!Bylo to o fousek. Další cesta se již odehrávala bez nějakých větších problémů. Ve Švédsku krásně jak na jaře, ale ve Finsku hnusně jak v dubnu. Cestou jsme ještě navštívili Santa Klause v jeho rodné vesničce ve finském Rovaniemi. A protože jsme celý rok byli hodní hoši, slíbil nám, že si můžeme přát co chceme (přejeme si kapitální tresku!). Teď sedíme v hospodě v Ivalu a dáváme si místní pivko. Teda jen já. Ostatní se rozhodli dát si kafíčko (lemcají v chatce slivovici). Zítra Vás budu znovu informovat o zážitcích, které jsme zažili. P.S: Michal se znovu osvědčil jako excelentní řidič, který nás dovezl na místo určení. Nebýt to zapřísáhlý abstinent, všíchni z expedice bychom ho počastovali nezměrným přídělem chlastu. Buď jemu dík. Zítra nás čeká poslední a závěrečná část putování a ozveme se Vám z Nordkappu.

Po roční pauze, zaviněné vyšší mocí (manželky) jsme se odhodlali k k náročné a vysilující cestě na sever Norska, abychom ukojili touhu rodin po mase mořských ryb a zajistili tak kvalitní výživu našich dětí.

Tentokrát padla volba na Nordkapp, nejsevernější místo Evropy a to v termínu od 12. 4. do 19. 4., protože rybařina v dubnu chce celého chlapa a také se nám zdálo, že v červnu to na moři málo houpe.

Na této stránce Vás, své fanoušky a příznivce, chceme informovat o radostech a strastech naší daleké cesty za dobrodružstvím a rybařskými zážitky.