Tak dne jsme se probudili okolo osmé a po krátké snídani jsme vyrazili k přístavišti. Počasí bez větru ale příboj u pobřeží hučel nezvykle silně. Příčinu jsme poznali hned za kilometr jízdy. Oceánské, asi tak tři metry vysoké vlny, s námi krásně pohupovali a chytání se začínalo stávat, pro některé z nás, stále obtížnější. Nicméně za tři hodiny jsme měli plnou loď ryb a zamířili filetovat do přístavu.

Odpoledne jsme vyrazil jen ve třech, protože lovec R. si potřeboval krapánek oddáchnout. Rozhodli jsme se prozkomat loviště vzdálenější od pobřeží. Po patnácti kilometrech jízdy jsme se dostali do ještě krásnějších vln než dopoledne. Asi tak pětimetrové vlny mě mále připravili o zbytek důstojnosti. To už byl pánové kolotoč. Nicměně ryb znovu jak máku a dřina jak hrom. V zápalu chytání jsme nás málem šlehlo když nám za zády vyfoukla velryba. Tři krásné velryby se promenádovaly necelých padesát metrů od nás. Na internetu jsme později vyguglovali, že se pravděpodobně jednalo o plejtváky myšoky. Pro představu vypadalo to jak jaderná ponorka. Co Vám budu povídat, zážitek jak hrom i na to houpání jsme na chvíli zapoměli. Po návratu následovalo tradiční filetování a pak konečně kořka v obyváku.

Suma sumárum, další krásný den na severu.